Založiť novú webovú stránku alebo e-shopChcem nový web

přepis vyprávění Miroslava Horníčka v Českém rozhlase Brno v roce 2001 

 

... knoflíky, my jsme s nima hrávali hokej - to byla jednou doba, taková posedlost - šíleli jsme pro hokejová mužstva, pro stadiony s mantinely a s kovovými brankami. Mně už bylo třicet, pětatřicet, čtyřicet a furt jsem ještě hrál hokej s knoflíky. A bylo těžké sehnat mužstvo, protože dneska už se ty knoflíky nedělají. Ty byly těžké z rohoviny nebo z čeho já vím, s absolutně rovným spodkem, aby klouzaly po pertinaxu - to byl led z umělé hmoty, nádherné to stadiony jsme měli. To už dneska vůbec neseženete takové knoflíky, byly jedině u takové paní v Kotcích, kde se prodávají ty staré věci, hadry a tak, tam měla takovou kupu, to byly stovky knoflíků na hromadu vysypaných, nejrůznějších a tam jsem si šel koupit mužstvo. Samozřejmě, nemůžu říct, že chci hokejové družstvo - žejo - tak jsem se hrabal v tý haldě knoflíků a ona řekla: " .. a co hledáte prosím Vás?", a já říkám: "...jak bych vám to řek, paní, já potřebuju k zimníku takovej velkej knoflík, rovnej", tak jsem jí to popisoval a ona mi na to povídá: "...no počkejte, hledáte brankáře nebo útočníka?"

 

Ty moje knoflíky, to jsou bytosti, to jsme hráli celý noce, už svítalo a my jsme ještě hráli. Měli jsme olympiádu, to se přenášelo z jednoho pokoje do druhého, kamarád hlásil průběh zápasu - jako dneska hlásí průběhy. A ta moje personifikace těch knoflíků šla tak daleko, že když jsem jel do Jugoslávie, tak jsem je vzal sebou, aby viděli moře, já jsem je dal na římsu v hotelovým pokoji, celejch čtrnáct dní tam byli na římse, aby viděli moře, aby si odpočali a pak zase líp hráli. A když jsem střídal na ledě mužstvo tak ty co nehráli, nemohli být někde v krabici, ne, ty jsem dával na almaru tak, aby viděli na led, aby pozorovali svý kamarády při hře, čili to byly normální bytosti, měly jména - francouzká - já jsem měl mužstvo Francie. Jmenovalo se Hamleti, do dneška je mám schovaný a Mirek Lipský měl Polsko. A ten šel tak daleko, že jeho brankář - jmenoval se Hedva - a on mu nadával, že kouří při zápase, říkal: "zase gól, Hedva kouří, podívejte se na něho,je to možný?"...a tloukl ho, mlátil s ním o zem. S Hedvou to byly veliký legrace s knoflíkama, do dneška mužstvo mám...

 

...a můj sen je, dát si znovu udělat takovej krásnej stadion a najít dalšího blázna, se kterým bych to hrál...

  
 

 

 

Miroslav Horníček 1918 - 2003

 

  

 

TOPlist